Poprvé...

V neděli 26. května mám první možnost vyzkoušet si vedenou Terapii přírodou. Jsem za tuhle možnost a důvěru dvou žen velmi vděčná a vše dopadlo nad mé očekávání... První terapii jsem zasadila do malebného prostředí kolem řeky Morávky. Tím, že je jaro v plném proudu, šťavnatost, bujnost a odstíny zelené nabízí nekončící pastvu pro oči... i pro duši... Na počátku jsem řekla pár slov k aktivitě, ale spíš než teoretik mi více sedí práce praktika a bylo to i znát... V okamžiku, kdy jsme se 

ponořily do zeleně, tedy domů, nasedla jsem na vlnu vlastní intuice a nechala se na ni nést až do konce. Pluly jsme přírodou, přirozeně a volně, ženy "obrazně" zdolávaly mírný, ale táhlý kopeček, s každým vedeným zastavením postupně odlupovaly slupky svého příběhu, který se pomalu odhaloval, aniž bychom zcela chápaly jeho děj. Na pomyslném kopci, ve skutečnosti u rokle s malým potůčkem v úžlabí velmi starých bukových stromů, se odehrálo silné setkání napříč časem i životy. Setkání, které otevřelo bránu do jiného světa, poznání, které chtělo být odkryto. Voda přinesla odpověď i novou otázku a zároveň odnesla tíhu, která ulpěla na nohou i v mysli a následovala vše uvolňující bouřka a očistný déšť. Na závěr jsme si, uprostřed neposekané louky, v jemném, ale vydatném dešti, v blízkosti paní břízy, trávou umytá chodidla jemně promasírovaly a namazaly vonným olejem. 

A jak to bylo s tím příběhem? K odkrytí poznání z dávné minulosti jedna z žen oslovila osobu tomu povolanou, paní Silvii a poslední dílek do puzzle zapadl... A při rekapitulaci celého putování všechna zastavení nabila úplně jiný rozměr a smysl... Není náhoda, že tato Terapie proběhla právě zde a že si k sobě přitáhla právě tyto dvě ženy... A já děkuji za důvěru...