Mezi světy

Někdo ví... někdo možná tuší... Jsou místa, kde linie mezi světy je tak nějak tenčí, kde snad žádná linie vlastně neexistuje... 

Jsou místa, kde se mi rozbuší srdce, kde se mi chce plakat, cítím dojetí, i jistou naléhavost a vděčnost... místa, kde jsem poprvé a přesto se cítím "doma"... Vedu zde dlouhé rozhovory, sama se sebou, s místem, s bytostmi kolem... s bytostmi, které jsou vidět jen srdcem... Jsou to místa, kde jednoduše "cítím a vím"... Děkuji za tato setkání, potkání se... Možná to je náhoda, možná byl nejvyšší čas... možná... A možná tady nakonec poprvé nejsem... a ani naposledy... (více v knížce, knížce "Pohádka" do batohu)